Definice technického stavebního pojmu byt zvláštního určení.
Byt zvláštního určení je byt zvlášť upravený pro ubytování zdravotně postižených osob. Podrobnosti stanoví obecně závazný právní předpis (zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Stavebně technické požadavky na byty zvláštního určení stanoví vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
Byt zvláštního určení je speciálně upravený byt určený k ubytování osob se zdravotním postižením. Tyto byty jsou navrženy a vybaveny tak, aby poskytovaly optimální podmínky pro pohyb a životnost pro osoby se specifickými potřebami. Detaily ohledně specifikace těchto bytů jsou stanoveny právními předpisy, které určují minimální požadavky na jejich architektonické, technické a bezpečnostní prvky.
V České republice je právní rámec pro byty zvláštního určení definován v zákoně č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb. Tento zákon stanovuje obecné podmínky a požadavky týkající se bytů určených pro zdravotně postižené osoby. Stavebně technické požadavky na tyto byty jsou dále upřesněny ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., která definuje obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb. Tato vyhláška specifikuje konkrétní technické standardy a požadavky týkající se vnitřního uspořádání, bezpečnosti a přístupnosti těchto bytů.
Byty zvláštního určení jsou klíčovým prvkem sociální péče a podporují inkluzi osob se zdravotním postižením do běžného života. Jejich správné navrhování a výstavba v souladu s právními předpisy je důležitá pro zajištění důstojných a bezpečných bytových podmínek pro tyto jednotlivce.