Definice technického stavebního pojmu podzemní podlaží.
Podzemní podlaží je:
- 1. podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže, než 0,80 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby (vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů).
- 2. každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu (ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy).
Podzemní podlaží je část budovy, která splňuje jeden z následujících kritérií:
- Úroveň podlahy pod 0,80 m pod terénem: Podzemní podlaží je podlaží, jehož úroveň podlahy nebo většina její části je umístěna pod úrovní 0,80 m pod nejvyšším bodem okolního terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby. Toto kritérium je specifikováno v vyhlášce č. 26/1999 Sb. hlavního města Prahy, která upravuje obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze.
- Úroveň podlahy pod 800 mm pod terénem: Podzemní podlaží je také každé podlaží, jehož úroveň podlahy nebo převažující část je umístěna níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu. Toto kritérium je definováno v normě ČSN 73 4301:2004, která stanoví technické požadavky na obytné budovy.
Podzemní podlaží se často využívá pro různé účely, jako jsou sklepy, technické místnosti, garáže nebo další prostory, které mohou být umístěny pod úrovní terénu. Tyto prostory jsou často navrhovány s ohledem na stabilitu, izolaci a další technické požadavky, aby se zajišťovala jejich funkčnost a bezpečnost.